..::> Myšlenky <::.. ..::> Doupátko <::..

________________________________________________________________________________________________

Own world 3

14. srpna 2010 v 20:42 | Miki |  Own world

Tábor


        
Blížilo se k večeru, když jsme zastavily. " Tady založíme provizorní tábořiště. Bež nasbírat dříví!" zavelela. " Až mi prozradíš své jméno." usmál sem se na ni. " Moe a bež už." taky se usmála. Za chvíli jsem se vracel s plnou náručí dřeva na oheň, ale Moe nikde. " Hej, kde jsi?", zařval jsem, ale nikdo neodpověděl. Začal jsem rozdělávat oheň. Marně. Ať se snažím sebe víc, nejde mi to. " Co to proboha děláš.", řekla Moe, která právě přišla. " Zapaluji oheň.", odsekl jsem stroze. " Pusť mě k tomu nebo se najíme až zítra. Nevím, co na tom zkoušíš." a jedním pohybem křesadla rozdělala oheň. " Dnešní večeře.", usmála se, když nabodávala vykuchaného králíka na klacek. Aspoň to vypadalo jako králík. " Na. Vem si , mě je na nic." hodila mi nějaký prsten. Něco na něm bylo, ale nevěděl jsem co. " Co to za divnou rytinu?", zeptal jsem se nechápavě. Zachichotala se. " To je runa pro tvé jméno, dostala jsem ho od jednoho trpaslíka. Nechť ho jeho kámen střeží navěky.". " Proč ho má kámen střežit?" stále jsem nechápal. " Ty toho hodně nevíš." povzdychla si, " Je mrtev. Zachránil nás, ale zaplatil za to. Hluboké jsou doly v Ozmaru. Nemohl to přežít." Moe se díval do hlouby ohňe, jakoby v něm hledala útěchu. " To je mi líto." pronesl jsem, když jsem si nasazoval trpaslíkův prsten. Moe nic neřekla jen se pousmála a sedovala oheň. Seděli jsme v té temnotě a byly jsme osvětlování plápolavým ohňem. Moe dával pozor na naši večeři a já pozoroval hvězdy. " Zajímalo by mě ja se ty hvězdy jmenují." vyšlo z mých úst do němého ticha. " Vydíš těch pět malých u sebe?" zeptala se aniž by odvrátila oči od pečeně. " Ano.". " Lidé jim říkaji Plejády. Trpaslíci zase Safír nebes, protože jim připomíná jejich umění měnit kámen v poklady. My elfové jim říáme souhvězdí osudu. V období nějvýznamějších událostí září nejjasněji.". Vzala pečeni a kousla do ní. " Už je hotová. Vem si." a podala mi ji i s nožem. Kousek sem si odřízl. " Děkuji.". " Nemáš za co. A neostýchej se je toho dost pro oba dva." usmála se. " Dobrou chuť." řekla tiše a zahleděla se na hvězdy. Pomale jsem ukusoval svoji porci a naslouchal nočním zvukům, ani nevím co je dělalo, jestli to byl jen les nebo zvěř, neměl jsem z ničeho strach. Když jsme dojedli, tak po mě Moe hodila nějakou přikrývku. "Chytej, ať mi tu nezmrzneš.". " A co ty?" zeptal jsem se. " Já? Já mám plášť ten mi zatím vystačí, ale nezvykej si.". " Děkuji.". " Neděkuj pořád, nemáš za co. A jdi už spát zítra brzo vstáváme." Schoulil jsem se do klubíčka a usnul jak špalek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
________________________________________________________________________________________________

..::> Domů <::.. ..::> Rubriky <::.. ..::> Galerie <::.. ..::> Archiv <::..

..::> RSS kanál <::.. ..::> Hledat <::.. ..::> blog.cz <::.. ..::> Srdce blogu <::..