..::> Myšlenky <::.. ..::> Doupátko <::..

________________________________________________________________________________________________

Own world 4

14. srpna 2010 v 20:44 | Miki |  Own world

Karavel


            Následujícího rána mě probudil jemný kopanec do břicha. " Au. Prosím né, nechte mě. Já to tak nemyslel." vykřikoval jsem se zavřenýma očima. " Hej tak vstávej nebo tě tu nechám." zavelela pobaveně. " Jdeme nebo tam nikdy nedojdeme.".
" Ale já bych ještě spal.". " No tak tu zůstaň" řekla vážně a vyšla. " Počkej já už jdu." volal jsem za ní. Rychle sem se porozhlédl po přikrývce, ale ta nikde, asi ji už sbalila. Vstal jsem a rozběhl jsem se za ní. Nečekala na mě a v klidu šla. " A kam vlastně jdeme." vypadlo ze mě, když jsem ji doběhl. " Nefuň tolik nebo ti to neřeknu." smála se mi přímo do očí. " Jdeme do Karavelu.". " Kam?" můj totálně nechápavý výraz hovořil za vše. " Že se namáhám. Uvidíš." naštvala se a zkryla svoji tvář pod kápí.
         Celou cestu se mnou nepromluvila až na jednou: " Jsme tu. Tohle je Karavel. Největší přístav v okolí. Už víš co jsem myslela?". " Ne." řekl jsem a dál jsem zíral na železnou tepanou bránu. " Ach jo." vzdychla a vyšla k bráně. Pěstí zabušila na bránu, ale nic se nedělo. " Já vím, že je poledne a že vás ruším při jídle, ale já bych chtěla dovnitř." řvala na bránu. Přistoupil jsem k bráně, mírně do ní štouchl a
řekl vážným hlasem: " Asi tě neuslyší. Řekl bych, že je to jen brána." . " Ach jo. Já nechci aby se ta brána otevřela sama, ale za ní sedí vojáci. Chápeš?" sjela mě ledovým pohledem a praštila mě do hlavy. " Au. Nemusíš mě hned bít. Jsem jen člověk." bránil jsem se. " No právě, ale tvoje inteligence se dá přirovnat ke krolovi.". " Co je to krol?". " Ach, můj bože. Víš co. Nech to být.". Pak se otevřelo malý otvor v bráně. " Kdo to zase je?" řekl opilý voják. " Tvoje babička, ty kůže líná." rozeřvala se Moe. " Promiň babi, já tě nepoznal," omlouval se voják a otevřel průchod, "že to nepovíš mámě, viď že ne." skuhral prosebným hlasem. Moe si ho už nevšímala a naštvaná se prohnala bránou do města. Město bylo obrovské, když jsme vešli spatřil jsem nádherné domy měšťanů. " Moe! Kam jdeš? Tady je nějaký hostinec." zavolal jsem na ni, ale ona šla dál a mlčela.
"Kam zase jde, slyšela mě. Dobrá tak půjdu." řekl jsem naštvaně. Procházely jsme křivolakými uličkami města. Postupně jsme od zbohatlíků přešli do chudinské čtvrti. Teprve zde Moe poprvé zastavila, rozhlédla se a zase vyšla. Za rohem zmizela ve dveřích nějakého obchůdku, když jsem chtěl vejít za ní, výstražně sykla a já zase vypochodoval ven. Ani nevím jak dlouho jsem čekal venku, když Moe práskla s dveřmi a šla pryč. " Pohni sebou, nemáme čas." křikla na mě. Nic jsem nenamítal a šel. Kousek od toho obchodu stál hostinec U Tří Kanců. Hodně zajímavý název, který jsem v zápětí pochopil. Hned jak jsme vstoupily tak nás na protějším sloupu přivítaly tři obrovské kančí hlavy s hrůzostrašnou grimasou. Došli jsme k baru a Moe objednala dva pokoje. Hostinský z prvu odmítal, ale po zaplacení předem nám mile rád klíče dal. Pokoj nevypadal vábně, ale pro mě byl dostačující. Vlastně, mě by stačil i slamník. Tady jsem měl postel, skříň, zrcadlo, ikdyž špinavé, ale měl. Asi do hodiny jsme vyrazily nakoupit nějaké věci pro mě. Celý zbytek večera jsme strávily hledáním věcí pro mě. Večer jsme si sedly k baru a Moe koupila lahev vína. Už vychladla a zase se usmívala. Popíjeli jsme víno, mě moc nechutnalo, a povídaly jsme si, spíše o Moe, protože já jsem svoji minulost zapoměl, možná je to tak lepší. Dozvěděl jsem se o ní mnohé o tom kdo je, kým bývala a co všechno prožila. Nikdy bych neřekl, že by mohla patřit ke šlechtě. Ani se nedivím, že utekla, s její povahou by stejně dlouho u dvoru nevydržela. Večer pomalu a krásně ubíhal, když jsem si všimnul, že někdo oschází s mými věcmi. Zvedl jsem se, trochu zavrávoral, to bylo z toho vína, a klestil si cestu ke zloději. " Co si
myslíš? Ty věci jsou moje.
" rozkřičel jsem se na celou hospodu. Pokusil jsem se ho udeřit, ale on mi obratně uhnul. To vyprovokovalo obrovskou rvačku. V rohu jeden muž převrhl stůl a rozběhl se k nám. Odněkud přiletel korbel piva a
za chvíli se rvala celá hospoda. Jen Moe seděla a upíjela ze své číše. Rval jsem se jak jsem uměl, ale spíš jsem více ran dostal než udělil. Někdo se pokoušel udeřit i Moe, ale ta ladně uhla. Pak vstala odložila si číši a vrazila muži takovou ránu že se mu protočily panenky. Když to chlapy viděli rozběhli se k ní. Moe s přehledem uhýbala opileckým ranám, popadla barovou stoličku a poslal jednoho
k zemi. Další skuhral nad vykloubeným zápěstím, někdo zase se zlomeným nosem. Dokonce jsem viděl letět pár zubů, když to jeden z nich schytal železným korbel do obličeje. Moe měla sílu, kterou by do ní nikdo neřekl. Dál jsem se věnoval svému cíli, jímž byl onen zloděj, ale pak přišla tupá rána. Najednou se objevila zase ta příjemná záře a já se cítil zase nádherně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
________________________________________________________________________________________________

..::> Domů <::.. ..::> Rubriky <::.. ..::> Galerie <::.. ..::> Archiv <::..

..::> RSS kanál <::.. ..::> Hledat <::.. ..::> blog.cz <::.. ..::> Srdce blogu <::..