..::> Myšlenky <::.. ..::> Doupátko <::..

________________________________________________________________________________________________

Saigo no kane 3

14. srpna 2010 v 20:54 | Miki |  Saigo no kane

 Před turnajem


            Následujícího rána se Nimitsu chystala odejít na snídani, když jí oknem přiletěla papírová vlaštovka se vzkazem. Dnes mě nehledej, budu mimo město. Kimiru. Nimitsu vzkaz je letmo projela a hodila ho do koše. " Lítej si, kde chceš, Kimiru. Nejsem tvá chůva.", poznamenala a vyšla z pokoje. Jídelna byla v přízemí, a proto nastoupila do výtahu a sjela dolů. Na švédských stolech byly hromady oblíbených jídel, od housek, uzenin, až po sladkosti, čaj, kávy, mléka. Jídlo nikdy neubývalo, protože ho neustále horlivý číšníci nosily sem a zpátky odnášely prázdné a špinavé talíře. I Nimitsu si našla svoji obvyklou snídani. Vzala si pár kousků pečiva, máslo a trochu šunky. Nalila si svého oblíbeného mátového čaje a pustila se do jídla. Dnes tu bylo obzvlášť hodně návštěvníků, hotel byl asi plný. Spousta
přítomných se bavila o nastávajícím turnaji a Nimitsu jen tiše naslouchala. Zjistila, že někteří účastnící jsou až z těch nejvzdálenějších koutů země a že dnes proběhne registrace soutěžících. Snědla poslední sousto a dala se k odchodu. Ještě prošla kolem stolu s ovocem, vzala si tři jablka a odešla pryč. Byla zvyklá si klíče od pokoje nechávat u sebe, a tak nemarnila čas a vyrazila k stadionu. Rikosský stadion byl opravdu velký, skládal se ze dvou jokových hřišť a
atletického oválu, ale pro nastávající turnaj byl předělán na čtyři samostatné zápasiště s hlinitým povrchem. Registrace probíhaly těšně za vchodem do stadionu. Byla zde spousta účastníku, a tvořili tak dlouho frontu. Nimitsu se přidala do fronty a čekala až na ni přijde řada. Mělo už snězené druhé jablko, když se před ní objevil stůl, u kterého seděli tři postavy. Starosta města Rikos seděl přímo uprostřed a před sebou držel papír pro prezentaci soutěžících. Po jeho pravé ruce
majitel stadionu a po levici Sensei Mikari. Sensei učil na zdejší škole historii země a původ duchovních sil. Nimitsu před ně přistoupila a začala vyplňovat přihlášku, Sensei sice chvíli odporoval, kvůli její mu věku, ale nakonec ji nechal soutěžit. Poslední tah perem a vše bylo stvrzeno. Nimitsu je oficiálním soutěžícím, teď už jen počkat na zbývající soutěžící a vyslechnout si instrukce. Nimitsu vešla dál do stadionu a prohlížela si bojové arény. Do každé bylo z tribun vidět, ale stěny mezi nimi neumožňovali slyšet a vidět, co se děje vedle. Povrch byl vyprahlý a prašný, mírné prasklinky v půdě, tvořily impozantní mozaiku. Všichni okolo jen znuděně přešlapovali nebo leželi na lavičkách a pospávali. Nimitsu došla těsně pod tribunu
a opřela se pěti metrovou stěnu. Koukala po ostatních a pustila se do posledního jablka. Čas se neuvěřitelně táhl, na stadionu už bylo padesátý soutěžící, když na stadion vkročil poslední soutěžící, byl to onen muž v černém z kavárny, prošel dál do davu a tam zmizel. Hned po něm přišel Sensei Mikari. " Pravidla budou následující.", řekl svým přísným hlasem: " Zaprvé, budete rozlosováni do čtyř skupin a souboje budou probíhat vyřazovacím způsobem, zadruhé, po celou dobu turnaje budete ubytování zde na stadionu, a to proto, aby jste se nemohli dozvědět o schopnostech druhých dřív než začne klání, a za třetí, žádné potyčky mimo arény. Kdo prohraje opustí arény a přidá se k divákům, na vítěze čeká pohár a náležitá odměna. Nyní můžete jít kam budete chtít. Sejdeme se tu za dva dny těsně před svítáním.". Sensei Mikari si pořádně prohlédl dav, který se právě pustil do debaty a pak odešel pryč. Nimitsu nemeškala a hned jej následoval, dříve než se do východu nahrne masa soutěžících. Vyšla těsně za Mikarim a vydala se podél řeky, d už je to dlouho, kdy tu naposled šla. Pozorovala čluny plovoucí po řece, zdravila staré známé a užívala si poslední dva dny volna.

            Blížil se večer. Nimitsu seděla na lavičce u ústí Nikor. Pozorovala západ slunce nad řekou. Nad obzorem právě přelétal houf volavek, postupně se rozsvěcovala pouliční světla ve tvaru lampiónů a všechno pomalu utichalo. Na město Rikos se snesla tma, Nimitsu pomalu šla do hotelu. Míjela obchody pasáže a prohlížela si jejich výkladní skříně. " A, Nimitsu, konečně.", řekl s úsměvem Kimiru, který seděl před jedním z obchodů. " Ahoj.", pozdravila ho a šla v klidu dál. Kimiru vstal a přidal se k ní. " Co tu vlastně vyvádíš, Kimiru?", zeptala se po chvíli. " Já? Nic.
Jen se něco sháněl.", řekl a koukal se jen před sebe na chodník, ruce zastrčené v kapsách, jen rolnička neustále dávala najevo, že je stále tu. " A co?", ptala se Nimitsu. " Nic důležitého.", řekl s úsměvem. Nimitsu neměla náladu se hádat a páčit to z něj, na to byla příliš ospalá, a tak ho nechala být. Šli spolu prázdnou ulici a stoupali k hotelu. Tam stál jako vždy vrátný a zdálky je už vítal a otvíral dveře. Bylo už pozdě, i Karin už odešla z recepce. Oba vešli do výtahu a před pokoji se rozloučily. Nimitsu si ještě před spánkem dopřála horké koupele.
Nimitsu byla až po krk ponořena v pěně a odpočívala než půjde spát. Ještě zaslechla tupý náraz do zdi, když Kimiru skočil do postele. A pak vše utichlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
________________________________________________________________________________________________

..::> Domů <::.. ..::> Rubriky <::.. ..::> Galerie <::.. ..::> Archiv <::..

..::> RSS kanál <::.. ..::> Hledat <::.. ..::> blog.cz <::.. ..::> Srdce blogu <::..