..::> Myšlenky <::.. ..::> Doupátko <::..

________________________________________________________________________________________________

Jerry

9. ledna 2011 v 13:46 | Miki |  Krátké povídky
...

Jmenuji se Joe Walker, teď jsem obyčejný učitel na obyčejné venkovské škole, ale tenhle příběh se stal kdysi dávno, když jsem byl jestě normální dospívací kluk. "Normální" - no znáte to, co čekat od někoho, kdo lítá za děvčaty z města a nevěnuje se povinnostem.
Jako malej jsem měl koně, jmenoval se Jerry. Jo vím, je to trochu uhozený, ale je to můj kůň, ne? Jezdíval jsem s ním na vyjíždky po celém okolí. Není nad to strávit celé dny v sedle. Moje nejdelší vyjíždky trvaly i týden, tabořil jsem jen tak pod širákem. Ze začátku jsem se domů vracel s vymknutým kotníkem, obraženou rukou apod., ale vždycky mě domů donesl. To se ale změnilo.
Když nastaly prázdniny a já už nemusel do školy, rozhodl jsem se na týden vyjet do Yellowstonu, podívat se na kaňony a po celém národním parku.
Vyjel jsem brzo ráno ještě před východem slunce. Jízda tam mi trvala tři dny, každý večer jsem tábořil poblíž městeček a ráno zase vyrážel dál.
Když jsem tam dorazil, přívitala mě ta obrovská cedule "Yellowstonský národní park" a vzádu za ní pár správců, hlídajících přijíždějící návštevníky. Byly z prvu dost překvapení, ale nechali mě jet dál, teda potom, co sem si vyslechl to jejich kázání.
Park byl rozlehlý a táhlý, ale na hranách kaňonů mi celý ležel u nohou. Abych pravdu řekl, dost jsem se lekl, když sebou Jerry cukl, ale nemělo to na ten velký gejzír. Ten když vytryskl, nadzvedl Jerrymu ocas. Takhle jsem cestoval asi tak čtyři dny, no možná dýl, já už to nepočítal. Ale když jsem se vracel, jako by mě obešla smrt. Přímo před námi stál medvěd Grizly. Touhle dobou měl být zalezlý někde ve svým brlohu, ale tenhle hledal něco k snědku. Jerry se začal třást a chtěl pryč. Jenže nemohly jsme zpět, zpátky znamenalo ke kaňonu a tohle jediná přístupová cesta, všude je křoví, neměli jsme kudy. Jemně jsem ho popleskal po krku a snažil se ho uklidnit, ale když se medvěd otočil, tak jsem ležel na zemi. Jerry utíkal pryč ode mne, já tam zůstal sám na pospas Grizlimu. Zavětřil mě a uviděl ve mně sváču. Otočil se úplně a rozběhl se ke mně. Na pravé noze měl šrám, nejspíš od pytláka. To bylo zlý, jeho výraz nenaznačoval žádne milé olizování, ale smrt. Hrůza mě držela při zemi jak přibitého. Už jsem myslel, že je po mě, když se Jerry otočil a naběhl přímo na medvěda. Ta kolosální zvířata se střetla. Jerry kopal kopyty a medvěd se po něm sápal.
Poznal jsem, že musím pryč. Zvedl jsem se a bežel pryč. Asi po hodině nebo dvou jsem spatřil správcoskou boudu. Doběhl jsem dovnitř a začal ze sebe chrlit, co se stalo. Ze začátku mě nechápali, ale pak jim to došlo. Vrazili mi do rukou pušku a řekli mi, ať je vedu. Když jsme dorazily na místo, nebylo po nich ani stopy, jen krvavé stopy míříci ke kaňonu. Tam jsem našel Jerryho, jak leží a z těžka oddechuje. Měl potrhaný hrudník, zlomenou nohu a ztratil mnoho krve. Věděl jsem, co musím udělat. Výstřel z pušky se dlouho nesl ozvěnou v kaňonu a pak do hrobového ticha zaznělo jen moje tiché "díky".
Správcové mě dopravili domů a já několik dní nehodlal vylést. Teď stojím na tom místě, kde Jerry spočinul, jeho přítomnost zde symbolizuje už jen strohý dřevěný kříž na hraně kaňonu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
________________________________________________________________________________________________

..::> Domů <::.. ..::> Rubriky <::.. ..::> Galerie <::.. ..::> Archiv <::..

..::> RSS kanál <::.. ..::> Hledat <::.. ..::> blog.cz <::.. ..::> Srdce blogu <::..